Příze obecně se vyrábějí z živočišných, rostlinných a syntetických vláken. Mezi živočišná vlákna patří hedvábí (produkované housenkou bource morušového), ovčí vlna, vlna z lamy alpaky, velbloudí vlna, vlna z angorského králíka, vlna z kašmírské kozy nebo vlna z pižmoně východního. Rostlinná vlákna se vyrábí z bavlny, lnu, ramie bílé (asijská tropická rostlina listy podobná kopřivě, pěstuje se pro lýkové vlákno), ze sóji, bambusu, pinie, kopřivy a jiných rostlin. Mezi syntetická, člověkem uměle vyráběná vlákna, patří například akryl, nylon, polyester a další.
Různé materiály (vlákna) splňují různé vlastnosti, jako je například vzdušnost, pružnost, jemnost, savost, barvitelnost.
Bavlník (Gossypium) je tropická rostlina s velkými žlutými a později nachovými květy. V tobolkách jsou semena, která jsou porostlá bílým chmýřím, tj. bavlnou. Na světě existuje až sedmdesát druhů bavlníků, ale pěstují se především tři základní druhy: bavlník barbadoský, který poskytuje nejkvalitnější bavlnu a je původem ze střední Ameriky (v Mexiku se našly zbytky látek starých cca 7000 let). Dále je to bavlník srstnatý a bavlník bylinný. Každý bavlník dává jinou přízi.
Nejjemnější a nejměkčí vlákna, dlouhá a kvalitní, pochází z egyptských bavlníků a z bavlníků z amerického Sea Island. Mezi nejluxusnější bavlněná vlákna patří egyptská bavlna, která se pěstuje na březích Nilu. Má delší vlákno než česaná bavlna (ta prochází dodatečným procesem, ve kterém se zbavuje krátkých, silných vláken, čímž je výsledná bavlněná příze měkčí a hebčí) a vyniká svojí měkkostí. Čím jsou vlákna bavlny delší a jemnější, tím je i příze z nich vyrobená, silnější a hebčí. Bavlna obecně není pružná, neizoluje, je těžká, ale odolná proti opotřebení, dobře absorbuje tekutiny a dobře pohlcuje barvu. Vzhledem k tomu, že má tendenci se po upletení či uháčkování vytahovat, často se kombinuje s vlnou nebo akrylovým vláknem. Bavlněné tkaniny se dají bez problémů prát v pračce, mokrá bavlna je vždy pevnější než suchá.
Bavlněné tobolky mají ještě další využití. Po odstranění vláken se ze zbytků tobolek lisuje olej, který se používá při vaření, ale i při výrobě omáček a dalších potravin.
Mercerovaná bavlna: mercerace je způsob úpravy bavlněných vláken, kterou v 19. století vyvinul Angličan John Mercer. Bavlna se máčí v koncentrovaném louhu sodném, čímž vlákna nabobtnají a zmenší se tím délka vlákna až o 25%. Bavlněným vláknům dodá tato úprava vyšší pevnost, sílu, lesk a příjemnější omak.
Lněné příze se vyrábějí ze stonku jednoleté rostliny lnu setého (lat. Linum usitatissimum L.). Po bavlně je len nejdůležitějším typem rostlinného vlákna. Len se sklízí vytrháváním – rostlina se vytáhne i s kořínky proto, aby se zachovala přirozená délka lněných vláken. Sklizený len se po odstranění semen vyčesává, rostliny se pak namáčejí a poté se z ních musí vymlátit voda. Po spředení je příze velmi pevná, a zároveň jemná. Základní lněné vlákno je o něco delší a pevnější než bavlna. Len je za mokra pevnější než za sucha. Len nepatří mezi pružné materiály, proto se velmi často mísí s jinými vlákny, aby byl měkčí a lépe se s ním pracovalo, napříkld s bavlnou, ale i s ovčí vlnou a třeba nylonem či akrylem. Lněná příze dobře drží teplo, v zimě lněné vlákno hřeje a v létě ochlazuje.
Další odkazy k tématu jsou zde, zde, zde a zde
Kdo s přírodními materiály pracuje, sám ví, že držet v ruce po mnoho hodin práce takový materiál, je něco zcela jiného než pracovat se syntetikou :)